jsou neúčelné náhlé rychlé a opakující se mimovolní pohyby svalů nebo svalových skupin nebo zvukové projevy. Nejčastěji bývají tiky v obličeji, krku, ramenou, trupu a rukách. Jednoduché tiky postihují jen 1 svalovou skupinu, např. mrkání očí, záškuby nosu, krčení rameny nebo škubání krkem, zatímco komplexní tiky mohou postihovat mnohočetné svalové skupiny a způsobovat komplexnější pohyby, např. třesení hlavy, gestikulaci nebo skákání. Jednoduché zvukové projevy zahrnují „chrochtání“ či odchrchlávání, komplexní zvukové projevy zahrnují používání opakujících se obscénních slov (koprolalie). Pohybové a hlasové tiky trvající méně než 1 rok jsou přechodné, při delším trvání se považují za chronické či perzistentní. Přechodné tiky má asi 25% dětí. Většina dětských tiků je přechodná a nezhoršují život dítěte, ale často způsobují obavy rodičů. Perzistentní pohybové tiky sdružené s vokálními tiky se označují jako Touretteův syndrom.
Přesná příčina tiků není známa, ale obsahuje genetickou složku, protože u více než 50% dětí je pozitivní rodinná anamnéza (některý blízký příbuzný má také tikovou poruchu). Asi v polovině případů Touretteova syndromu mají děti přidruženou tzv. obsesivní-kompulzivní poruchu nebo poruchu pozornosti s hyperaktivitou.
Diagnóza tiku se provádí klinicky; není potřeba žádných speciálních testů nebo vyšetření.
Tiky je nutné odlišit od některých druhů epileptických projevů, které jsou charakterizovány přechodnou neschopností interakce s okolím (porucha vnímání) a amnezií na událost (pohyby si nepamatují). Tiky je též nutné odlišit od jiných poruch pohybu. Tiky mizí ve spánku a krátkodobě je možné je volně potlačit. Trvale a vědomě potlačit tiky je velmi obtížné. Tiky se zhoršují stresem a mohou se zlepšit středně intenzivní fyzickou nebo mentální aktivitou.
Většina dětí s tikem nebo Touretteovým syndromem nepotřebuje žádnou léčbu. V některých případech může být vhodná psychologická podpora nebo farmakoterapie (léky). Intenzita tikových projevů kolísá a většinou se významně zmírní nebo úplně vymizí v pozdní adolescenci.
Literatura:
Mary Margaret Gleason, Neil W. Boris, Richard Dalton, Habit and Tic Disorders. In Nelson Textbook of Pediatrics, 18th On-line Edition.
Poslední revize textu: 20.3.2019, Daniel Dražan
