Rubrika: Infekční nemoci

  • Žlutá zimnice

    Co je žlutá zimnice ? 

    Žlutá zimnice je virové onemocnění způsobené bodnutím komára. Mnoho zemí stále vyžaduje, aby návštěvníci byli před vstupem na jejich území proti žluté zimnici očkováni. Žlutá zimnice se vyskytuje hlavně v určitých oblastech Afriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky. V některých částech Jižní Ameriky se infekce vyskytují méně často; obvykle se objevují u lesních a zemědělských pracovníků nebo u cestovatelů do džungle. V posledních letech však byly hlášeny ohniska i v okolí velkých měst v Brazílii. V Africe se infekce vyskytují nejčastěji v tropických oblastech západní a střední Afriky, ale objevují se také ve městech i v džungli.

    Žlutá zimnice je způsobena virem (flavivirus). Virus je na lidi přenášen bodnutím infikovaného komára. Komáři mohou bodat ve dne i v noci.

    Jak se projevuje ?

    Lidé infikovaní tímto virem mohou mít minimální nebo žádné příznaky, zatímco u jiných se rozvinou závažné projevy. Příznaky se mohou u jednotlivých osob mírně lišit, nejčastější jsou:

    • horečka
    • chřipkové příznaky, jako bolesti hlavy, nevolnost a zvracení, bolesti zad
    • krvácení z dásní
    • krvavá moč
    • zežloutnutí kůže nebo očí (ikterus, žloutenka)

    Příznaky se obvykle objevují 3 až 6 dní po expozici viru. Příznaky mohou napodobovat jiná onemocnění, proto je vždy nutné navštívit poskytovatele zdravotní péče a nechat se vyšetřit.

    Jak se žlutá zimnice diagnostikuje?

    Váš poskytovatel zdravotní péče se bude ptát na vaše předchozí onemocnění a cestovatelskou anamnézu, včetně dat a přesných míst pobytu. Budete také potřebovat fyzikální vyšetření; s diagnózou mohou pomoci krevní testy.

    Jak se žlutá zimnice léčí?

    Léčba závisí na vašich příznacích, věku a celkovém zdravotním stavu, a také na závažnosti onemocnění.

    Neexistuje specifický lék proti žluté zimnici, takže léčba je zaměřena na kontrolu příznaků. To zahrnuje klid na lůžku a dostatek tekutin. Můžete potřebovat léky ke zmírnění horečky a bolestí. Neměli byste užívat aspirin ani nesteroidní protizánětlivé léky, jako ibuprofen nebo naproxen, protože mohou zvýšit riziko krvácení.

    Jaké jsou možné komplikace žluté zimnice?

    Většina lidí s žlutou zimnicí nemá komplikace a možná ani nevědí, že nemoc prodělali. U některých osob se může po odeznění příznaků několik měsíců udržovat slabost a únava. Při těžkém průběhu může dojít i k úmrtí.

    Jak mohu žluté zimnici předejít?

    Proti žluté zimnici je k dispozici očkování. Onemocnění se v České republice nevyskytuje, ale před cestou do oblastí s výskytem žluté zimnice vám poradíme, zda očkování potřebujete. 

    Očkování proti žluté zimnici se doporučuje osobám ve věku 9 měsíců a starším, které cestují nebo žijí v oblastech s rizikem výskytu žluté zimnice v Africe a Jižní Americe. Některé země vyžadují před vstupem do země doklad o očkování. 

    Důležitou součástí prevence je také vyhýbat se bodnutí komárů. Používejte repelenty obsahující DEET a chraňte odkrytou kůži v oblastech s výskytem žluté zimnice. DEET používejte u malých dětí opatrně a vždy dodržujte pokyny na obalu. Noste košile s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty a používejte okenní sítě a moskytiéry nad lůžkem.

    Kdy mám kontaktovat svého poskytovatele zdravotní péče?

    Bezodkladně kontaktujte svého poskytovatele zdravotní péče, pokud se vaše příznaky zhorší nebo se objeví nové.

    Klíčová fakta o žluté zimnici

    • Žlutá zimnice je onemocnění způsobené virem přenášeným bodnutím infikovaného komára.
    • Vyskytuje se pouze v určitých oblastech Afriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky.
    • Může způsobit chřipkové příznaky, pomalý a slabý puls, krvácení z dásní, krvavou moč a žloutnutí kůže (ikterus).
    • Léčba je zaměřena na symptomy, zahrnuje klid a dostatek tekutin; mohou být potřeba léky na horečku a bolesti, těžké případy vyžadují intenzivní lékařskou péči a monitorování.
    • K dispozici je vakcína k prevenci žluté zimnice; můžete ji potřebovat před cestou do některých tropických zemí v Africe, Střední Americe či Jižní Americe.

    Poslední aktualizace textu 15.5.2026

  • Rotavirová gastroenteritida

    Průjem je v celosvětovém měřítku hlavní příčinou dětských úmrtí. U malých dětí je nejčastější příčinou těžkých průjmů rotavirová infekce. Odhaduje se, že na celém světě rotaviry způsobují více než 100 milionů průjmových onemocnění u dětí do 5 let věku a zhruba 500 000 dětí každoročně na tuto infekci umírá, převážná většina v rozvojových zemích. Ve vyspělých zemích jsou rotavirové průjmy stejně časté jako v zemích rozvojových a i když při dobré dostupnosti zdravotní péče jsou úmrtí vzácností, jsou tyto infekce velmi častou příčinou hospitalizace. Pravděpodobnost hospitalizace pro malé dítě z důvodu rotavirového průjmu lze odhadnout někdy mezi 1:20 a 1:100, v České republice jsou z tohoto důvodu každoročně hospitalizovány tisíce dětí a může dojít i k ojedinělým úmrtím.

    Rotaviry nejsou jediným původcem dětských průjmů, podobné onemocnění mohou způsobit i jiné viry či bakterie (např. Salmonella nebo Campylobacter).

    K rotavirovým průjmům dochází nejčastěji v zimních měsících a nejtěžší průběh bývá u nejmenších dětí, od 3 měsíců věku do 2-3 let, méně často i u starších dětí. Převážná většina dětí prodělá alespoň jeden rotavirový průjem do 5 let věku. Děti mladší než 3 měsíce jsou částečně chráněny protilátkami získanými od matky přes placentu během těhotenství a snad i kojením. U adolescentů a dospělých probíhá infekce díky dříve získané imunitě mírně nebo zcela bez příznaků.

    Viry způsobující průjmy (včetně rotavirů) se šíří tzv. fekálně-orální cestou; to znamená, že nakažený jedinec vylučuje viry ve stolici a k infekci dochází požitím viru ústy. Tyto viry jsou vysoce nakažlivé a velmi dobře se šíří v dětských kolektivech, např. ve školkách nebo i na dětských odděleních nemocnic.

    Onemocnění začíná horečkou a zvracením, brzy se přidává průjem (velmi časté vodnaté stolice). Horečka a zvracení většinou velmi rychle ustupují (během 1-2 dní), průjem může přetrvávat 5-7 dní (u infekcí jinými viry i déle). Stolice při virovém průjmu neobsahuje krev. Při těžkém průběhu infekce bývají přidruženy další příznaky způsobené ztrátou tekutin (žízeň, dráždivost, apatie, málo časté močení). Rotavirové infekce mohou mít i mimostřevní komplikace, např. křeče.

    Ke stanovení diagnózy při ambulantní péči k diagnose lékař většinou nepotřebuje žádná laboratorní vyšetření, vyvolavatel průjmu se většinou nestanovuje (i když je možné viry laboratorně detekovat a v případě hospitalizace se stolice vyšetřuje ke stanovení původce průjmu).

    Základem léčby průjmových onemocnění je zabránění případně léčba ztrát tekutin (dehydratace) a též udržení dostatečné výživy. Léky mají v léčbě akutních průjmových onemocnění minimální význam. Velmi populární probiotika mohou mít sice pozitivní ale jen velmi omezený efekt. 

    Příjem tekutin je většině případů možné zajistit doma tzv. orální cestou (ústy). V případech těžké dehydratace je nutné dítě hospitalizovat a podat tekutiny nitrožilně. Orální rehydratace by se měla provádět tzv. orálním rehydratačním roztokem, který obsahuje optimální množství soli a cukru a který je možno zakoupit v lékárně nebo nouzově připravit doma (do 1 litru vody se přidá 1 lžíce cukru a ¼ lžičky soli nebo sody a je možné ještě dochutit rozmačkaným ovocem), případě je možné k rehydrataci použít 100% jablečný džus naředěný vodou v poměru 1:1.  Prvních 6-8 hodin léčby je třeba tento roztok podávat po lžičkách (5 ml) každou minutu, pokud dítě nezvrací a dobře toleruje tekutiny, je možno podávat o něco větší objemy v úměrně delších intervalech.

    Dietní léčba průjmu nemá žádný smysl a v moderní literatuře se nedoporučuje, příliš dlouhé lačnění (déle než 12 hodin) může naopak trvání průjmu prodloužit. Po úvodní rehydrataci (6-8 hodin) by mělo dítě dostávat svoji běžnou stravu, v kojení by se mělo pokračovat i během úvodní rehydratace. I po zavedení stravy by se mělo pokračovat v podávání rehydratačního roztoku k doplnění dále trvajících ztrát tekutiny.

    Rotavirový průjem je možné prodělat opakovaně, následné epizody bývají mírnější než první epizoda, onemocnění zanechává částečnou imunitu.

    Přenosu virových průjmů je možné do určité míry bránit velmi pečlivou hygienou (časté mytí rukou), ale nejdůležitější a nejúčinnější preventivní metodou je vakcína proti rotavirovým průjmům. V současnosti jsou v České republice dostupné 2 rotavirové vakcíny, Rotarix firmy GSK a RotaTeq firmy Merck. Tyto vakcíny se liší výrobní technologií a dávkovacím schématem, jejich účinnost a bezpečnost jsou velmi podobné. Vakcíny snižují riziko hospitalizace na rotavirovou infekci v prvních 2 letech po očkování o více než 95% a riziko získání rotavirového průjmu v této době o zhruba 75%. Podle jedné rozsáhlé studie snižuje vakcinace proti rotavirům pravděpodobnost hospitalizace pro křeče u dětí do 5 let o 2/3.

    Jediným podstatným nežádoucím účinkem rotavirových vakcín je tzv. intususcepce (akutní střevní příhoda); její riziko je po očkování je minimální (zhruba 1 epizoda na 50 tisíc očkovaných dětí). Prospěch vakcinace (prevence závažné rotavirové infekce) jednoznačně převyšuje toto nepatrné riziko.

    Očkování by se mělo zahájit do 3 měsíců věku dítěte a poslední dávka podat nejpozději v 6 měsících. Starší děti se proti rotavirům neočkují.

    Očkování proti rotavirům je doporučeno ve většině zemí světa a je pro všechny kojence doporučeno Světovou zdravotnickou organizací.

    Poslední aktualizace textu 2.1.2026 (Daniel Dražan)

  • Očkování proti lidským papilomavirům (HPV)

    HPV – lidské papilomaviry

    Vakcína proti lidským papillomavirům (HPV) má velký potenciál zachránit mnoho lidských životů. Jde o druhou vakcínu, která chrání proti zhoubnému onemocnění (očkování proti „žloutence“ typu B chrání před karcinomem jater způsobeným touto infekcí).

    Lidský papillomavirus (HPV) je běžný virus, kterým může být v daném okamžiku infikováno až 10% obyvatel (v České republice tedy 1 milion lidí). Během svého života se HPV nakazí 80-100% pohlavně aktivních lidí. Riziko infekce mají ženy i muži praktikující jakýkoli druh pohlavní aktivity zahrnující kontakt s genitáliemi. Existuje mnoho typů HPV, některé z nich jsou zcela neškodné, jiné způsobují nemoci v genitální oblasti, jiné typy onemocnění kůže (např. běžné bradavice jsou též způsobeny lidskými papillomaviry). Mnoho lidí infikovaných HPV nemá žádné příznaky, to znamená, že mohou virus přenášet, aniž by o tom věděli. Ve většině případů se tělo samo i bez léčby viru zbaví. Pokud ne, infekce může přejít v přednádorové léze a rakovinu nebo genitální bradavice v závislosti na typu HPV. HPV způsobují tzv. genitální bradavice u obou pohlaví a různá maligní onemocnění, k nimž patří u žen karcinom děložního čípku, pochvy a zevního genitálu, u chlapců karcinom penisu a u obou pohlaví karcinomy konečníku a hlavy a krku.

    Karcinom děložního čípku je závažné život-ohrožující onemocnění. Jen v České republice každoročně onemocní asi 800 žen a z nich 400 umírá. Celosvětově dochází k každoročně k asi 500 000 nových případů a 250 000 úmrtí. Tato nemoc je způsobena určitými typy lidských papillomavirů (HPV), které mohou způsobit změny buněk na povrchu čípku z normálních na prekancerosní leze (změny předcházející zhoubnému nádoru), které se mohou bez léčby změnit na karcinom (zhoubný nádor).

    HPV viry se u mužů podílí na vzniku karcinomů konečníku, penisu a hlavy a krku (hltanu). Každoročně získá nádor sdružený s HPV v České republice několik set mužů (asi 1/2 počet než žen). Léčba těchto zhoubných nádorů (ozařování, chemoterapie = cytostatika a chirurgická) je velmi nepříjemná, může mít závažné komplikace a ne vždy je úspěšná.

    Genitální bradavice, které vznikají na vnitřním i zevním genitálu, jsou způsobeny určitými typy HPV. Mohou bolet, svědit, krvácet a být nepříjemné. Z těchto bradavic nevzniká karcinom. Někdy jsou obtížně léčitelné. V literatuře se uvádí až 10-15% riziko celoživotního získání genitálních bradavic. Muži mají o něco vyšší výskyt genitálních bradavic než ženy.

    Existují různé způsoby prevence pohlavně přenosných nemocí včetně HPV.  Riziko se významně snižuje při trvale oboustranně monogamním partnerském vztahu. Používání kondomu partnerem snižuje riziko pohlavních chorob včetně HPV. Velmi důležitým způsobem prevence karcinomu děložního čípku je tzv. screening, to znamená záchyt změn na čípku ještě před prvními projevy onemocnění pravidelným vyšetřováním buněk odebraných z děložního čípku.

    Proti HPV je též možné se chránit očkováním.  Očkovací látky jsou vysoce účinné v prevenci onemocnění sdružených s HPV. 

    Kdo by se měl nechat naočkovat a v jakém věku

    Měli by se očkovat všechny dívky a všichni chlapci. Očkovací látky jsou schváleny od věku 9 let, v České republice je očkování plně hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění od 11 let. Vakcíny jsou indikovány až do věku 26 let, ale s narůstajícím věkem benefit vakcinace klesá a po 15. narozeninách není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. 

    Před očkováním není potřeba podstoupit gynekologické vyšetření. Případné nálezy na čípku nejsou kontraindikací vakcinace (vakcína ale nemůže zabránit dalšímu vývoji změn na čípku – nemá léčebný účinek).

    Jakou očkovací látku zvolit

    Používáme pouze očkovací látku Gardasil9, které chrání před 9 typy HPV. Těchto 9 typů způsobuje asi 90 % případů rakoviny děložního čípku a ostatních zhoubných onemocnění sdružených s HPV a více než 90 % genitálních bradavic.

    Ve vyjímečných případech nabízíme očkovací látku Cervarix, která chrání před 2 typy viru způsobujícími asi 70 % případů rakoviny děložního čípku a ostatních zhoubných onemocnění sdružených s HPV, ale není účinná v prevenci genitálních bradavic.

    Jaké je očkovací schéma

    Při zahájení vakcinace do 14 let věku se používá 2-dávkové schéma, ve věku 15 let a více je už nutné využít 3-dávkové schéma. Pro ani jednu očkovací látku nebylo stanoveno další přeočkování.

    Kdo by se neměl očkovat

    Vakcíny nejsou určeny pro použití v těhotenství, i když nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky na plod (v průběhu klinických studií stovky očkovaných žen otěhotněly). Při otěhotnění během očkování se následující dávky podají až po ukončení gravidity. Při aplikaci vakcíny v těhotenství se nepředpokládají žádné nežádoucí účinky ani snížení účinnosti vakcinace.

     

    Jaká jsou rizika a nevýhody vakcinace  

    Pravděpodobnost závažných nežádoucích účinků po vakcínách je extrémně nízká. Vakcíny nemohou způsobit infekci, protože neobsahují žádný genetický materiál a nejsou schopny pomnožení. 

    Kde je možné získat další objektivní informace ?

    V angličtině 

    The Immunization Action Coalition

    The History of Vaccines

    Voices for Vaccines

    Vaccine Education Center at The Children’s Hospital of Philadelphia 

    Světová zdravotnická organizace

    The National Health Service

    Public Health Agency of Canada

    Canadian Immunization Awareness Program

    Canadian Paediatric Society´s “Caring for Kids”

    V češtině (bohužel objektivní a oficiální informační zdroje v českém jazyce jsou velmi omezené)

    HPV college

    GSK (výrobce)

    MSD (výrobce) 

    Cena 9-valentní vakcíny se pohybuje kolem 3500 Kč, 2-valentní vakcíny kolem 2000 Kč (ve věku 11-14 let jsou obě plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění).

    Poslení aktualizace textu: 9.4.2023, Daniel Dražan 

    Bezpečnost HPV vakcín – mýty a fakta

    Vytvořeno 11.9.2018 na základě článku

    Paul A. Offit: The Overwhelming Safety of the HPV Vaccine, ze 7.9.2018

    Do studií bezpečnosti HPV vakcín již byly investovány miliony dolarů. Během předlicenčních studií bylo 7 let sledováno asi  30 000 lidí. Postlicenčně bylo formálně studováno více než 1 milion lidí očkovaných HPV vakcínami na výskyt různých chronických bolestivých a únavových syndromů. Díky těmto studiím jsou HPV vakcíny pravděpodobně nejvíce studované ze všech moderních vakcín a prokazatelně nezpůsobují žádná chronická onemocnění ani jiné závažné stavy. (Původní text vznikl před pandemií covid-19; dnes již pravděpodobně budou nejvíce studované vakcíny proti nemoci covid-19).

    HPV vakcíny jsou ale opředeny celou řadou pověr a mýtů, které se nezakládají na pravdě. Antivakcinační aktivisté bez důkazů přisuzují HPV vakcínám chronické bolestivé syndromy, chronickou únavu, náhlé úmrtí, různá autoimunitní onemocnění a také zvýšení rizikového sexuálního chování. Souvislost všech těchto stavů s HPV vakcínami byla jednoznačně vyloučena. Dalším onemocněním, které je dle nich způsobeno HPV vakcínami, je primární ovariální insuficience (selhání vaječníků). Jako všechna ostatní ani toto tvrzení nedává žádný smysl. Lidské papilomaviry neinfikují vaječníky. HPV L1 povrchový protein (který je hlavní součástí vakcín) se nepodobná proteinům vaječníkových buněk, což by mohlo vznik autoimunitního onemocnění alespoň teoreticky vysvětlovat. Nicméně i na toto téma byla provedena velká studie. Badatelé z  Kaiser Permanente Northwest vyšetřily téměř 200 000 pacientek, mezi nimiž našli 120 s diagnózou primární ovariální insuficience. Studie neprokázala statisticky významné zvýšení rizika selhání vaječníků po HPV vakcínách (stejně tak jako neprokázala zvýšené riziko po jiných vakcínách používanách v adolescentním věku – Tdap proti tetanu-záškrtu-černému kašli, meningokokových či chřipkových vakcínách).

    Podle posledních údajů CDC (Center pro kontrolu a prevenci nemocí) je v USA plně očkováno jen 53% dívek a 44% chlapců. 9-valentní vakcína (která se dnes již jako jediná v USA používá) může zabránit každoročně 29 000 případům rakoviny a 5 000 úmrtí. Vzhledem k nízké proočkovanosti je do budoucna odsouzeno každoročně k onemocnění 15 000 lidí, z nichž každoročně 5 000 zemře.

    (V České republice se proočkovanost dívek pohybuje kolem 70 %, u chlapců kolem 50 %. I v České republice budou v budoucích letech každoročně umírat stovky lidí na preventabilní a tedy zbytečné onemocnění.)

    “HPV vakcíny jsou bezpečné. Naopak HPV viry bezpečné nejsou. Pokud dramaticky nezvýšíme proočkovanost proti této běžné a devastující infekci, děti budou stále doplácet na naši ignoranci”.

    Originál článku je zde.

  • Meningokoky

    Meningokok je bakterie, jejíž správné latinské jméno zní Neisseria meningitidis, která vzácně způsobuje velmi závažná onemocnění u lidí kteréhokoliv věku, nejčastěji však u kojenců (děti do 1 roku); zvýšený výskyt je též u adolescentů.

    Meningokok nejčastěji způsobuje meningitidu (zánět obalů mozku) nebo sepsi (infekci krve). Meningokokové infekce patří k nejobávanějším infekčním onemocněním. Příznaky zahrnují ztuhnutí šíje, bolest hlavy, horečku, spavost až bezvědomí, šokový stav. Onemocnění probíhá velmi rychle, náhle z plného zdraví může upadnout dítě do bezvědomí během několika hodin. Průběh onemocnění je hezky ukázán na tomto 1-minutovém videu.

    V České republice v posledních letech onemocní tzv. invazivním menigokokovým onemocněním kolem 50 lidí ročně a každoročně několik lidí zemře (smrtnost onemocnění je kolem 10%). V roce 2022 (v roce stále ještě ovlivněném pandemií) bylo hlášeno jen 25 případů a 3 úmrtí. Nejčastěji bývají nemocní kojenci a malé děti, další rizikovou skupinou jsou adolescenti a mladí dospělí. Úmrtí může nastat už do 12 hodin po prvních příznacích. U přeživších může onemocnění zanechat trvalé následky, např. epileptické záchvaty, ztrátu končetin (amputace), onemocnění ledvin, hluchotu nebo mentální poškození. 

    Meningokoková infekce se získá intimním kontaktem s infikovaným jedincem. Intimním kontaktem se rozumí líbání, konzumace společného jídla nebo pití nebo pobyt ve stejném domě nebo pokoji (včetně třídy ve škole) déle než 4 hodiny denně. V České republice je většina případů sporadická, to znamená, že nedochází k epidemiím, zdroj infekce pro nemocného se většinou nezjistí a nemocný nešíří infekci na další osoby.

    Meningokoky se podle struktury jejich povrchových molekul (kapsulárního polysacharidu) rozdělují do 13 skupin, z nichž 6 způsobuje závažná onemocnění. V Evropě včetně České republiky je většina infekcí způsobena skupinami B a C, malá část skupinami Y a W. V posledním roce (2022) výrazně dominovala skupina B.

    Podrobnou zprávu o výskytu meningokokových infekcí v České republice v roce 2022 najdete zde.

    Nejúčinnější ochranou proti meningokokovým infekcím je očkování. Existují různé druhy meningokokových vakcín. V převážné většině západoevropských zemí se plošně (to znamená všechny děti) očkuje proti meningokoku C, i když očkovací kalendáře jsou v těchto zemích různé. Asi 1/2 zemí očkuje již v kojeneckém věku a druhá 1/2 mezi 1 a 2 lety, většinou krátce po dosažení 1 roku. Z mimoevropských zemí se plošně očkuje například v Austrálii, Kanadě, Brazílii. V USA se plošné očkování doporučuje až od dorostového věku (11-12 let). V některých zemích včetně České republiky se plošně očkuje i proti meningokoku ze skupiny B. 

    V České republice jsou od května 2020 meningokokové vakcíny součástí oficiálního národního očkovacího kalendáře (tedy jsou v určitých věkových kategoriích plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění). 

     Podle doporučení České vakcinologické společnosti by měli být očkováni všichni kojenci a všichni adolescenti. Pro tyto věkové kategorie jsou očkovací látky plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (pro adolescenty se úhrada od roku 2024 rozšiřuje na věk od 14. do 16. narozenin). V kojeneckém věku doporučujeme očkování proti meningokoku B zahájit co nejdříve, protože čím je dítě mladší, tím je pro něj riziko větší. Vakcínu proti skupinám ACWY dáváme ve 12 měsících, co nejdříve po narozeninách. U adolescentů doporučujeme vakcínu proti skupinám ACWY kdykoli v období úhrady z veřejné zdravotního pojištění, např. při preventivní prohlídce v 15 letech. Proti meningokoku B doporučujeme očkovat blíže k 16. narozeninám kvůli kratší účinnosti této vakcíny.

    Doporučení České vakcinologické společnosti je zde.

    Očkování pro rizikové skupiny (hrazené z veřejného zdravotního pojištění)

    Očkování MenB i MenACWY vakcínami bez ohledu na věk je doporučeno pro pacienty v následujících zdravotních indikacích: 

    • porušená či zaniklá funkce sleziny; v případě plánované splenektomie (odstranění sleziny) se očkování provede nejméně 14 dní před výkonem
    • transplantace kostní dřeně
    • primární nebo sekundární imunodeficit nebo očekávaný imunodeficit (laicky řečeno jde o závažné poruchy imunitního systému)
    • deficit terminálního komplementu (specifický typ poruchy imunitního systému)
    • prodělaná bakteriální meningitida nebo septikémie (zánět mozkových blan nebo “otrava krve”)
    • před zahájením léčby eculizumabem (biologická léčba některých velmi vzácných onemocnění)

    Dále je očkování MenB i MenACWY vakcínami bez ohledu na věk doporučeno pro osoby ve zvýšeném výskytu invazivních meningokokových onemocnění:

    • cestující nebo plánující trvalý pobyt v zemích s hyperendemickým nebo epidemickým výskytem meningokokových onemocnění
    • osoby v profesionálním riziku IMO (zdravotnický personál pečující o pacienty s IMO, laboratorní pracovníci pracující s původci IMO) 
    • osoby v ohnisku nákazy IMO (vakcína v závislosti na séroskupině aktivní v ohnisku)

    Ceny vakcín: při řádném zahájení očkování jsou plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Cena 1 dávky očkovací látky proti meningokoku B se pohybuje kolem 2 000 Kč, proti meningokokům ACWY kolem 1400 Kč. 

    Poslední aktualizace 21.8.2023

  • Chřipka

    je infekční onemocnění dýchacích cest způsobené stejnojmennými viry. Existuje více typů chřipky, důležité jsou typy A a B. Jednotlivé typy mají podle složení bílkovin ještě různé podtypy a kmeny, které jsou geneticky i strukturálně mírně odlišné. Jednotlivé typy a podtypy se v průběhu doby mění, menší či větší změny pak způsobují v určitých intervalech epidemie, velká změna genetické výbavy a tedy i struktury viru způsobuje v intervalech desítek let pandemie. Tato odlišnost od virů dříve kolujících v populaci způsobuje, že jej imunitní systém člověka nerozpozná, protože se s podobným virem (ani očkovací látkou) v minulosti nesetkal, což viru umožňuje velmi úspěšné šíření v lidské populaci a dává i potenciál způsobovat vážnější onemocnění. Poslední chřipková pandemie vyhlášená Světovou zdravotnickou organizací v červnu 2009 byla způsobena tzv. “novým virem chřipky H1N1”, který měl skutečně velmi dobrou schopnost šíření, rozšířil se velmi rychle po celém světě, nicméně naštěstí převážná většina onemocnění způsobených tímto virem probíhala obdobně jako onemocnění způsobená viry sezónní chřipky, i když tento nový virus způsobil více závažných onemocnění u dětí a mladých lidí.

    Celosvětově je každoročně chřipkou infikováno až 20% obyvatelstva, tedy více než 1 miliarda (1 000 000 000) lidí, z nichž 3-5 milionů prodělá závažné onemocnění a 300 000 až 600 000 lidí zemře. Největší podíl nemocných tvoří děti, největší podíl úmrtí senioři. Epidemie bývají v chladném zimním období. Virus se šíří mezi lidmi kašlem a kýcháním. Nakažený člověk je infekční již 1 den před propuknutím onemocnění a infekčnost přetrvává po celou dobu trvání nemoci. Děti a lidé s poruchami imunity mohou infekci přenášet i mnohem delší dobu. Inkubační doba (doba od nakažení do propuknutí onemocnění) trvá 1-4 dny, průměrně 2 dny. Více o počtu nemocných, hospitalizovaných a úmrtí najdete níže. 

    Infekce probíhá typicky v dýchacích cestách, s vysokou horečkou, bolestí hlavy, svalů, bývá kašel, rýma, oční příznaky. Nemoc trvá většinou 2-5 dní, některé příznaky, např. kašel a únava mohou přetrvávat více než 2 týdny. U malých dětí dochází často k zánětu středního ucha, hrtanu, průdušnice, průdušek, průdušinek a plic, někdy se u nich mohou vyskytnout křeče způsobené horečkou. Všeobecně nejvyšší riziko závažnějšího onemocnění je u malých dětí (do 5 let), seniorů (nad 60 let) a lidí všech věkových kategorií s chronickými onemocněními (např. nemoci srdce, plic, cukrovka a jiné). Také těhotenství patří k faktorům zvyšujícím riziko komplikací chřipky. Mnoho malých dětí je během chřipkové epidemie hospitalizováno. Úmrtí na sezónní chřipku jsou u dětí velmi vzácná (asi 4 úmrtí na 100 000 onemocnění). Velmi hrubě odhadnuto v celé České republice může na chřipku zemřít asi 1 dítě za rok.  Smrtnost je vyšší u starších lidí nad 65 let a lidí s chronickými onemocněními (např. nemoci srdce, plic aj.). Celkově v České republice zemřou na chřipku za rok stovky až více než tisíc lidí (převážná většina z nich jsou staří a nemocní lidé), v celosvětovém měřítku se odhaduje 300-600 tisíc úmrtí ročně, z toho v Evropě nejméně 40 000. Pro vyspělé země je chřipka nejčastější příčinou úmrtí, kterému lze zabránit očkováním. Více se o komplikacích chřipky můžete dočíst níže v textu. 

    Léčba chřipky je podpůrná, podávají se léky proti horečce, důležitý je odpočinek a dostatek tekutin. Protivirové léky by se v případě sezónní i pandemické chřipky měli podat pouze v případě těžkého průběhu nebo u lidí s přítomností rizikových faktorů pro těžký průběh, tedy i u jinak zcela zdravých malých dětí, těhotných…

    Nespecifická preventivní opatření mohou do určité míry snížit šíření viru mezi lidmi. Dodržování pečlivé hygieny, jako je mytí rukou, zejména při nachlazení, přikrývání si úst při kašli a kýchání, nesdílení kapesníků a omezení kontaktu s nachlazenými jedinci by mělo být samozřejmostí. Nemocný člověk by měl zůstat doma.

    Jako specifická ochrana proti virům chřipky se používá na prvním místě očkovací látka. Očkování proti chřipce je účinné a velmi bezpečné. V České republice jsou dostupné inaktivované očkovací látky, vysokodávkové inaktivované očkovací látky pro seniory a živá oslabené očkovací látky pro děti, která se podává formou spreje do nosu. Všechny vakcíny chrání buď před třemi nebo čtyřmi kmeny chřipky, o kterých se předpokládá, že budou nadcházející sezónu cirkulovat. Vzhledem k měnícímu se viru je očkovací látka vyráběna vždy pro jednotlivou sezónu na základě doporučení Světové zdravotnické organizace.

    Děti do 9 let věku, které jsou v dané sezóně očkovány poprvé, potřebují 2 dávky vakcíny, v dalších sezónách již jen jednou, u starších dětí a dospělých se vždy podává jen 1 dávka vakcíny. S očkováním se začíná co nejdříve, ještě před zahájením chřipkové sezóny a je třeba pokračovat až do jejího konce (většinou v březnu či později). U nás bývá očkovací látka pro nadcházející sezónu dostupná v září.

    Ve shodě s doporučením amerického Poradního sboru pro imunizační postupy i s doporučením České vakcinologické společnosti doporučujeme očkování proti chřipce všem dětem starším 6 měsíců i všem dospělým. Nejdůležitější je očkování malých dětí (do 5 let), starších lidí (nad 65 let), těhotných žen (blíže níže v textu) a lidí všech věkových kategorií s chronickými onemocněními (např. astma, cukrovka, nemoci srdce a mnoho dalších) a všechny blízké kontakty těchto rizikových skupin (zejména kontakty v domácnosti a zdravotnický personál).

    Čím více lidí bude proti chřipce očkováno, tím méně se toto onemocnění bude v populaci šířit. Očkováním proti chřipce nechráníme jen sebe, ale i své nejbližší okolí tím, že snižujeme pravděpodobnost přenosu chřipkového viru. Kojence mladší do 6 měsíců, pro které není určena chřipková vakcína, je možné chránit především očkováním ženy v těhotenství, ale také očkováním dalších blízkých kontaktů, zejména žijících ve stejné domácnosti. Co nejmasivnějším očkováním proti chřipce je možné významně snížit šíření viru v populaci a tím chránit nejohroženější skupiny obyvatel, u kterých může být vakcína méně účinná. V České republice se zatím proti chřipce bohužel očkuje žalostně málo, kolem 7% lidí, nesrovnatelně méně než např. ve vyspělých zemích Evropy nebo v USA.

    V textu níže jsou popsány závažné případy chřipky u dětí.

    Mýty o chřipce a očkování jsou popsány také níže v textu. 

    Komplikace chřipky

    Nejčastějšími komplikacemi chřipky jsou u malých dětí záněty středního ucha a zápaly plic. K akutnímu zánětu středního ucha může dojít až ve ¼ případů chřipky. Zápal plic může být způsoben přímo virem chřipky nebo druhotnou bakteriální infekcí (nejčastěji bakterií Staphylococcus aureus), kterou umožní poškození výstelky dýchacích cest chřipkovým virem.  K neobvyklým komplikacím patří akutní zánět svalů, který se projevuje slabostí a bolestí, zejména ve svalech lýtek a myoglubinurií (vylučováním svalové bílkoviny myoglobinu do moči). Jsou zaznamenány i případy zánětu srdečního svalu. Při osídlení bakterií stafylokok může dojít k tzv. syndromu toxického šoku. K neurologickým komplikacím, které se objevují častěji u dětí než u dospělých, patří encefalitida (zánět mozku), myelitida (zánět míchy) a Guillain-Barré syndrom (postižení více nervových kořenů, které vycházejí z míchy a projevuje se ochrnutím). V minulosti, kdy se k léčbě horečky u dětí používal acylpyrin, vzácně docházelo při chřipce k Reyeovu syndromu (život ohrožující postižení jater). Komplikacemi chřipky jsou nejvíce ohroženy děti i dospělí s různými chronickými onemocněními srdce a plic (např. srdeční vady, astma a řada dalších), nemocemi nervovými a nervosvalovými a s poruchami imunity (např. pacienti s nádory léčení chemoterapií). Vysoké riziko závažných komplikací chřipky mají těhotné ženy. Věkově jsou komplikacemi nejvíce ohroženy malé děti a senioři. Závažné komplikace včetně úmrtí se ale nevyhýbají ani lidem bez rizikových faktorů.

    Očkování proti chřipce v těhotenství

    Americký Poradní sbor pro imunizační postupy (ACIP) doporučuje těhotným ženám a ženám v poporodním období očkování sezónní chřipkovou vakcínou. Nedostatek uvědomění si prospěchu vakcinace a obavy o bezpečnost jsou běžnými bariérami v očkování žen v těhotenství a v poporodním období. K překonání těchto bariér je níže poskytnuto několik bodů.

    Těhotné ženy by měly být očkované sezónní chřipkovou vakcínou

    • Chřipka má vyšší pravděpodobnost způsobit těžké onemocnění u těhotných žen ve srovnání se ženami, které těhotné nejsou. Změny v imunitním systému, srdci a plicích v těhotenství zvyšují vnímavost těhotných žen k těžkému onemocnění způsobenému viry chřipky.
    • Chřipka u těhotné ženy zvyšuje riziko předčasného porodu.
    • Očkování v těhotenství chrání těhotnou ženu a její dítě (až do věku 6 měsíců) před laboratorně potvrzenou chřipkou. Kojenci mladší 6 měsíců jsou pro chřipku hospitalizováni více než 10x častěji než starší děti.

    Chřipková vakcína je bezpečná

    • V posledním desetiletí byly chřipkovými vakcínami očkovány miliony těhotných žen bez škodlivého účinku na těhotnou ženu nebo její dítě.
    • Chřipkovou vakcínu je možno podat v kterémkoli trimestru těhotenství.

    Chřipková vakcína v těhotenství je účinná

    • Studie provedené v Jihoafrické republice v letech 2011 a 2012 prokázala její účinnost očkování těhotné ženy pro ženu samotnou i pro její dítě během první 24 týdnů života. Pro ženu i kojence snižuje riziko získání chřipky o 1/2. Těhotné ženy a kojenci mají nejvyšší riziko komplikací chřipky.

    Zdroje o chřipce pro pacienty (v angličtině) naleznete zde: www.cdc.gov/flu

    Chřipka: frekvence onemocnění, hospitalizací, úmrtí

    Věk onemocnění: jakýkoli, nejčastěji děti

    Nejvyšší riziko komplikací: senioři (nad 65 let), děti do 2 let, různá chronická onemocnění, těhotenství

    Počet úmrtí v České republice: kolem 1 000 ročně (odhad)

    Počet úmrtí v Evropě: nejméně 40 000 ročně

    Počet úmrtí celosvětově: 300 – 600 tisíc ročně

    Průměrný věk úmrtí: 76 let 

    Počet hospitalizací v České republice (každoročně): mnoho tisíc (nejvíce hospitalizací viz rizikové skupiny)

    Děti

    Návštěvy lékaře 5-10% dětí do 5 let každoročně ( v ČR 100 až 200 tisíc návštěv lékaře za 1 sezónu)

    U dětí je riziko hospitalizace nepřímo úměrné věku:

    Děti do 6 měsíců: 240 – 720 / 100,000 (100-400 hospitalizací těchto nejmenších kojenců v České republice každý rok)

    Děti 2-5 let: 20 / 100 000

    Děti od narození do 5 let: 100 / 100 000 (500 hospitalizací dětí do 5 let v České republice každý rok)

    Děti do 5 let s chronickými onemocněními: 250-500 / 100 000 (chronické onemocnění zvyšuje riziko hospitalizace 2,5-5x)

    Počet úmrtí v závislosti na věku:

    Děti do 5 let: 0,4 / 100 000 (v průměru 2 úmrtí dětí do 5 let ročně), asi 50% úmrtí u dětí, které nejsou nijak chronicky nemocné (protože je jich více, individuální riziko je při chronickém

    onemocnění v porovnání se zdravými dětmi mnohonásobně vyšší).

    Senioři (nad 65 let)

    Úmrtí: 100 / 100 000 (250x vyšší riziko než malé děti), 90% všech úmrtí na sezónní chřipku u lidí nad 65 let věku, riziko se zvyšuje s věkem, ≥85 let je 16x vyšší než ve věku 65-69 let 

    Hospitalizace:

    Senioři nad 65 let bez rizikových faktorů (chronických nemocí): 190 : 100 000

    Senioři nad 65 let s rizikovými faktory: 560 : 100 000 (chronická onemocnění zvyšují riziko hospitalizace v této věkové kategorii 3x)

    Těhotenství (riziko trvá ještě 2 týdny po porodu)

    Počet hospitalizací pro infekci dýchacích cest 0,4% (v ČR 400 hospitalizovaných těhotných ročně).

    Ve 3. trimestru je riziko hospitalizace v porovnání s předchozím rokem (před těhotenstvím) v chřipkové sezóně 5x vyšší a mimo chřipkovou sezónu 2x vyšší.

    Ve 3. trimestru je riziko hospitalizace více kolem 70 / 100 000 u žen bez dalších rizikových faktorů, při rizikových faktorech více než 1 000 / 100 000 (= Těhotná žena s chronickým onemocněním zvyšujícím riziko chřipky má více než 1% pravděpodobnost hospitalizace ve 3. trimestru).

    25% těhotných žen navštíví lékaře z důvodu infekce dýchacích cest lékaře (2500 návštěv ročně).

    Chřipka: skutečné příběhy

    v České republice bohužel věda příliš nepřesvědčila laickou veřejnost ani lékaře, že chřipka může být závažným onemocněním a že je třeba dělat všechno pro to, aby se jí předcházelo. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl přeložit příběhy rodin, které mají s chřipkou smutné zkušenosti. Podobné příběhy jsou sice výjimečné, ale nikdo nemůže tušit, koho potkají.

    Jako první příběh bude ale ten, ke kterému mám nejblíž, tedy který se stal v České republice a je pro nás reálnější než případy z USA. Tento případ bude se svolením rodičů prezentován na odborné konferenci Hradecké vakcinologické dny. Z důvodu ochrany soukromí rodiny není uvedeno, kde se to stalo a křestní jméno chlapce je vymyšlené.

    3. února 2013 byli u 10-letého Jakuba a jeho rodičů na návštěvě prarodiče, kteří oba měli “chřipku”. Následující den měl Jakub zvýšenou teplotu, rýmu, bolela ho hlava a zvracel. Rodiče mu dali léky proti bolesti a horečce. 7. února (o 3 dny později) se Jakubův stav náhle zhoršil, začly ho bolet záda, pociťoval prudkou bolest mezi lopatkami, rychle následovalo bezvědomí a zástava dýchání. Otec Jakuba zahájil laickou kardiopulmonální resuscitaci a byla volána záchranná služba. Záchranka dorazila 11 minut po obdržení volání a našla Jakuba bez známek života. Personál záchranky zahájil odbornou resuscitaci, v které bylo pokračováno i na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Jakuba se ani po téměř 2-hodinovém úsilí nepodařilo oživit. Při pitvě bylo jako příčina úmrtí stanoveno selhání srdce a plic při zánětu osrdečníku s výpotkem (tekutinou) v osrdečníkovém vaku a pohrudničních dutinách, s počínajícím zápalem plic a akutním zánětem průdušnice a průdušek. Ve výtěru nosu a krku byl detekován virus chřipky.
    Jakub neměl žádné rizikové faktory pro komplikaci chřipky. I když se narodil předčasně a nedonošenost patří k významným rizikovým faktorům, v 10 letech již je vliv nedonošenosti velmi nepravděpodobný. Jakub netrpěl žádným chronickým onemocněním a od kojeneckého věku se vyvíjel naprosto normálně.


    Families Fighting Flu (FFF) (“Rodiny bojující proti chřipce”) je non-profitní organizace v USA, jejímž cílem je ochrana dětských životů. Jejími členy jsou rodiny, jejichž děti prodělaly komplikovanou chřipku nebo v důsledků chřipky zemřely, dále lékaři a další zastánci prevence chřipky. Organizace se snaží zvýšit uvědomění o závažnosti chřipky a snížit počet dětských hospitalizací a úmrtí.

    Přeložení těchto příběhů a jejich zveřejnění mi bylo povoleno organizací FFF; neporušuji tedy autorská práva. Můj cíl je shodný s cílem FFF.
    Originální stránky jsou zde: http://www.familiesfightingflu.org/

    Příběhy jsou na této stránce seřazeny podle věku dítěte, od nejmladšího k nejstaršímu. Zatím je přeložena pouze malá část originálních stránek.

    5. ledna 2002 strávili 14-měsíční James a jeho dvojče Robbie odpoledne se svými rodiči v Bostonském dětském muzeu, kde byli na návštěvě z New York City. Později toho dne dostali James i Robbie horečku. Následující den pokračoval kašel i horečka, takže toho večera rodina odjela domů do New Yorku s lahvičkami medicíny a zvlhčovačem vzduchu. Noc byla těžká a James i Robie skoro nespali a zdáli se v nepohodě. Matka Jamese vykoupala, aby mu snížila teplotu, ale časně zrána se zdálo, že namáhavě dýchá. James při dýchání také pískal (což u Robbieho nebylo). Matka vzala Jamese k dětskému lékaři, který ho rovnou odeslal na pohotovost. Zhruba o 90 minut později, 7. ledna 2002 (2 dny od prvních projevů nemoci), James v nemocnici zemřel.
    Pitva prokázala virus chřipky a bronchiální virus (pravděpodobně RSV); kromě toho neměl žádnou jinou nemoc nebo rizikový faktor. James nebyl proti chřipce očkován, protože v roce 2002 v USA nebylo doporučeno očkovat zdravé děti (děti v Jamesovi věku se v USA začaly proti chřipce očkovat v roce 2004). Od té doby se celá rodina včetně dvojčete Robbieho pravidelně každý rok proti chřipce očkuje.

    Informace 

    FFF Member:
    Sarah D’Imperio (matka)

    Bydliště:
    New York, NY

    Datum úmrtí dítěte:
    7. ledna 2002

    Originál příběhu najdete zde: http://www.familiesfightingflu.org/member-families/the-dimperio-family/

    V sobotu 13. února 2010 byl 4-letý Chance Chandler na víkend v domě svého otce. Celý den strávil na narozeninové party svého kamaráda. Cítil se dobře, běhal a hrál si s ostatními dětmi. Později k večeru začal zvracet a dostal horečku. Jeho otec byl téměř celou noc vzhůru, protože musel pečovat o syna, který téměř trvale zvracel.
    Následují ráno mu lékař předepsal léky proti zvracení. V 5 hodin odpoledne se Chance vrátil domů ke své matce, ale stále byl hodně nemocný. Léky mu moc nepomohly. O pár hodin později nemohl chodit, stát, ani se sám posadit. Jeho matka zavolala přítelkyni, aby pohlídala dvě Chancovi sestry a vzala ho na pohotovost. Zde mu byli provedeny testy na strepotkoky a chřipku a rentgen plic. Test na streptokoka byl negativní, rentgen plic bez nálezu, ale vyšel pozitivní test na chřipku. Lékař předepsal Tamiflu (protichřipkový lék) a poslal Chance domů. Chancova matka byla vzhůru skoro celou noc; dělala si starosti a hlídala Chance, protože celou noc naříkal, jakoby ho něco bolelo.
    Následujícího rána, 15. února (méně než 48 hodin od začátku nemoci), si domluvila návštěvu u dětského lékaře v prvním dostupném termínu toho dne. Mezitím došla do lékárny pro Tamiflu, které mu po návratu domů hned dala. Bohužel ale krátce potom Chance přestal dýchat. Chancova matka do příjezdu záchranky prováděla kardiopulmonální resuscitaci, ale už bylo příliš pozdě. Zachráncům se již nepodařilo Chance oživit.
    Chance byl očkován proti chřipce rok před tím, než onemocněl; jeho rodina nevěděla, že se vakcína každoročně mění, a proto musí být podána každý rok znovu.

    Informace 

    Člen FFF:
    Betty Shipley (babička)

    Bydliště:
    Gilmer, TX

    Datum úmrtí:
    15. února 2010

    Originál příběhu najdete zde:http://www.familiesfightingflu.org/member-families/the-chandler-family/

    21. října 2009 se 15-letá úplně zdravá necítila dobře. Byla slabá, točila se jí hlava a bolelo ji břicho. Následující den měla horečku 39 stupňů a její matka ji vzala k děstkému lékaři, který jí řekl, že Chelsea má virovou infekci, doporučil odpočinek a ujistil, že se Chelsea uzdraví. O 3 dny později měla Chelsea potíže s dýcháním a bolest na hrudníku. Po dalším rozhovoru s dětským lékařem odvezla matka Chelsea na pohotovost, kde bylo naměřena saturace krve kyslíkem 72% (normální je 99%). Byla přijata na jednotku intenzivní péče dětské nemocnice. Rodičům bylo řečeno, že má Chelsea zápal plic a sepsi (“otravu krve”). Později se dozvěděli, že má virus chřipky H1N1 a MRSA (methicilin rezistentní Staphylococcus aureus). Byla hned intubována (zajištění umělých dýchacích cest), uspána a napojena na ECMO přístroj (extrakorporeální membránová oxygenace – mimotělsné okysličování krve). ECMO přístroj pracoval za její srdce i plíce, aby si mohly odpočinout a zahojit se. V příštích několika dnech to bylo jako na houpačce. Chvílemi na tom byla o něco lépe a pak se zase zhoršila. Její srdce se zhoršovalo a potřebovala jeho transplantaci, ale protože měla oboustranný zápal plic, transplantaci nebylo možné provést. 31. října se Chelsea drasticky zhoršila. Její orgány přestávaly pracovat a měla těžkou žloutenku. Chelsea zemřela uprostřed noci 1. listopadu 2009 (11 dní od začátku nemoci).
    Chelsea nebyla očkována proti viru H1N1, protože v té době vakcína pro ni ještě nebyla dostupná. Vakcína se stalo v této oblasti dostupnou až několik týdnů po jejím úmrtí.
    Na památku Chelsea její matka založila Chelsea Oliver Foundation (nadaci Chelsea Oliver) ve snaze pokračovat v Chelsea dědictví a zvyšovat vzdělávací možnosti poskytováním stipendií studentům zajímajícím se o zdravotní péči. Nadace také zvyšuje veřejné povědomí o nebezpečí chřipky a poskytuje zdarma očkování proti chřipce.

    Informace

    FFF Member:
    Cheryl Craft (matka)

    Bydliště:
    Buffalo, NY

    Datum úmrtí dítěte:
    1. listopadu 2009

    Originál příběhu najdete zde: http://www.familiesfightingflu.org/member-families/the-craft-family/

    2. října 2009 byl zdravý 15-letý sportovec vyčerpaný, přesto ale šel hrát středoškolské utkání v americkém fotbalu. Když se následující den ráno probudil, cítil se ještě hůře a v neděli 4. října měl horečku 40,2 st. C. Jeho rodiče se obávali, že má H1N1 chřipku a snažili se ho objednat k lékaři, ale nejbližší volný termín byl až na pondělí odpoledne. V pondělí horečka trvala a při vyšetření bylo potvrzeno rodičů podezření na chřipku. Byl poslán domů, aby odpočíval a dostal nějaké léky proti průjmu a zvracení. Lékař přehlédl jednu podstatnou věc; Lukovi plíce se plnily hlenem. Následující den Luke plival krev a měl potíže s dýcháním. Sanitkou byl odvezen do nemocnice. S plícemi plnými krvavého hlenu byl hospitalizován v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče. Následujícího rána byl převezen do dětské nemocnice v Arkansasu k ještě intenzivnější péči. Vyšetření potvrdila diagnosu H1N1 chřipky. Luke nemohl dýchat bez dýchacího přístroje a dny strávil na dětské jednotce intenzivní péče. Byl uveden do “umělého spánku” , aby zůstal bez vědomí a nemusel snášet bolest a nepohodlí dýchacího přístroje. Jeho stav se zlepšoval a zase zhoršoval; v cyklu, který jeho rodiče velmi těžko nesli. Po týdnu došlo k vážnému zhoršení. Lékaři zavolali rodinu a jeho matka se modlila za záchranu života. Od té doby se Luke začal zlepšovat, jeho krevní tlak zůstával v normě. Luke byl probuzen z umělého spánku po 12 dnech, ale umělá dýchací trubice byla ponechána v jeho krku ještě dalších 5 dní. 24. října byl extubován (dýchací rourka byla odstraněna), o 4 dny později začal rehabilitovat, aby se naučil základním samoobslužným schopnostem. Luke se vrátil domů 1 měsíc po nástupu onemocnění, o 18 kg lehčí a podstatně slabší. Díky podpoře rodiny, lékařů a rehabilitačních pracovníků se Luke vrátil do školy a stále sílí.
    Zatímco Lukovi se zdraví vrátilo, stále přemýšlí o malých dětech, které viděl v nemocnici trpět infekcí H1N1 virem, z nichž některé onemocnění nepřežily. Přemýšlí o tom, jak jinak by se okolnosti vyvíjeli, kdyby on i ostatní v nemocnici byli proti H1N1 očkováni. Nyní se Luke i celá jeho rodina každoročně očkují proti chřipce.
    Pokud si chcete přečíst Lukův příběh jeho vlastními slovy, klikněte zde.

    Informace

    FFF Member:
    Chad a Belinda Duval (otec a matka)

    Bydliště:
    Atkins, Arkansas

    Originál příběhu najdete zde: http://www.familiesfightingflu.org/member-families/the-duvall-family/

    Austin byl 17-letý chlapec, zdravý sportovec. Když se 12. ledna 2011 ráno probudil, necítil se dobře. Jeho matka mu dala nějaké léky a šel do školy. Školu nějak zvládl, ale z basketbalu ho trenér poslal domů, protože viděl, že Austin není ve své kůži. Austinovi rodiče si mysleli, že by mohl mít chřipku, dali mu další léky a hodně tekutin.
    Následující den zůstal doma. Dopoledne vykašlal krev a jeho matka ho hned vzala k lékaři. Lékař ho okamžitě poslal na pohotovost (emergency). Během několika hodin musel být napojen na umělou plicní ventilaci (dýchací přístroj). V této chvíli byl naposled při vědomí a naposled s ním matka měla možnost mluvit. Austin byl letecky převezen do St Mary’s Hospital v Grand Junction, Colorado. Od té doby byla každá sekunda každého dne bojem o život. Austin byl silný, ale prodělával něco, čemu lékaři říkali “perfektní bouře”. Chřipka se vyvinula v pneumonii (zápal plic) a u Austina byla též zjištěna komplikující infekce stafylokoky (MRSA = methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus). S tím už jeho tělo nemohlo bojovat.
    Austin zemřel 17. ledna 2011 (5 dní od prvních projevů nemoci) v nemocnici se svými rodiči a rodinou po boku. Austin nebyl očkován proti chřipce.
    Austinovi rodiče by si přáli, aby mohli život přetočit zpět do doby, než začala jejich noční můra. První věcí, kterou by udělali, je, že by sebe i své děti nechali naočkovat proti chřipce. Austinova matka se nyní stala obhájkyní chřipkové vakcíny. Podporuje všechny rodiče, aby své děti učili všemu, co může pomoci bránit šíření chřipky; tedy přikrývání úst kapesníkem při kýchání a kašli a mytí rukou. Ale hlavně podporuje každého ke každoročnímu očkování proti chřipce.

    Informace

    Čeln FFF:
    Regina Booth (matka)

    Bydliště:
    Rifle, CO

    Datum úmrtí dítěte:
    17. ledna 2011

    Originál příběhu najdete zde: http://www.familiesfightingflu.org/member-families/the-booth-family/

    Nejčastější mýty o chřipce

    Chřipka je onemocnění, které je opředeno mnoha mýty a pověrami mezi laiky a v Česku mnohdy i mezi odbornou veřejností. Tady jsou některé z nich.

    Mýtus 1:  Chřipka je neškodné onemocnění 

    Lidé si pod pojmem chřipka představují různá a většinou málo závažná onemocnění. Ve skutečnosti je chřipka infekce dýchacích cest způsobená virem chřipky. Chřipka je ve většině případů málo závažné, i když nepříjemné onemocnění. Může mít ale i velmi závažné komplikace a končit úmrtím. Závažnost chřipky závisí na mnoha faktorech, jednak na straně viru chřipky a jednak na straně nemocného. Mezi faktory ovlivňující průběh chřipky u člověka patří jeho věk, imunitní stav, chronická onemocnění, předchozí infekce viry chřipky, předchozí očkování proti chřipce, … Chřipka může být závažným onemocněním i pro zdravého mladého člověka. Ve vyspělých zemích je chřipka nejčastější příčinou úmrtí, které je možné předejít očkováním.

    Jen v České republice zemře v každý rok v důsledku chřipky několik set až více než tisíc lidí. Tisíce dalších skončí každoročně v nemocnicích se závažným onemocněním. Chřipka může způsobit i závažné neinfekční komplikace, například infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu. U zdravých dospělých lidí může chřipka probíhat někdy i zcela bez příznaků nebo způsobit jen mírné potíže, jakými jsou rýma a kašel. Chřipka je významným onemocněním pro děti, s vysokou frekvencí hospitalizací nebo nutností vyhledat lékařskou péči.

    Mýtus 2:  Chřipka je nakažlivá, jen když má infikovaná osoba příznaky 

    Chřipka se přenáší z osoby na osobu. Viry se šíří velkými kapénkami, když infikovaná osoba kašle, kýchá nebo mluví. Tyto kapénky mohou přistát v ústech nebo nose lidí v blízkosti a mohou být vdechnuty do plic. Přenos je ale možný také kontaktem s kontaminovaným prostředím nebo sliznicemi infikované osoby. I když přenos je nejpravděpodobnější od člověka, který má příznaky nemoci, infekci mohou šířit i lidé, kteří žádné potíže nemají. Virus chřipky lze detekovat v horních cestách dýchacích infikované osoby několik dní před rozvojem příznaků.

    Mýtus 3: Nikdy jsem neměl chřipku, tak se nemusím očkovat 

    Tento častý argument má několik různých variant: “Jím zdravě/Myji si ruce/…. Nikdy jsem se neočkoval a nikdy jsem chřipku neměl.”

    To, že člověk nikdy neměl chřipku vůbec neznamená, že ji nemůže dostat a že nemůže mít i závažné komplikace. (U jiných nemocí tento nesmyslný argument lidé nepoužívají. Např. neříká se “nikdy jsem neměl klíšťovou encefalitidu, tak se proti ní nemusím očkovat”).  I zdravý mladý dospělý člověk může prodělat chřipku s těžkým průběhem. Navíc pokud ji prodělá mírně nebo i úplně bez příznaků, může ji šířit na další osoby, které mají vyšší riziko komplikací, např. děti, starší lidi a těhotné ženy. Prevence chřipky vakcínou funguje podobně jako jakékoli jiné preventivní opatření. Většina lidí nikdy neměla autonehodu a přesto jezdí v autě připoutaní pásy. Málokdo trvrdí, že autonehodu nikdy neměl a tak se poutat nemusí. Z jednoduchého důvodu, že pás v autě pro ně snižuje riziko vážného poranění a úmrtí v případě autonehody. Podobně vakcína proti chřipce snižuje riziko vážného onemocnění a úmrtí.

    Mýtus 4: Chřipce nelze předejít

    Existuje více způsobů jak předejít chřipce. Například časté mytí rukou, správné kašlání, vyhýbání se nemocným. Nejúčinnější i když zdaleka ne 100% ochranou před chřipkou je ale očkování. V prevenci chřipky je možné použít i některé antivirové léky.