Přehřátí může způsobit různě závažná poškození lidského organismu. Děti jsou k poškození horkem, tedy přehřátí, vnímavější než dospělí. V poměru k tělesné hmotnosti mají větší povrch těla, vytvářejí více tepla na kilogram hmotnosti při tělesné aktivitě, méně se potí a také se potí až při vyšších teplotách než dospělí. Děti mají menší pocit žízně a při fyzické aktivitě nemusí pít dostatek tekutin k zabránění dehydrataci. V anglicky psané literatuře se popisují 3 kategorie poškození horkem: heat cramps (tedy křeče z horka), heat exhaustion (vyčerpání z horka) a heat stroke (úpal či úžeh). Příznaky těchto stavů se do určité míry prolínají. Křeče z horka jsou nejčastější a většinou k nim dochází při mírné dehydrataci (ztrátě tekutin) nebo ztrátě soli a většinou postihují svaly lýtka nebo stehna. Dostavují se ke konci fyzické aktivity, kdy jsou již svaly unaveny a zhoršuje se ztráta tekutin a vody. Léčbou je doplnění tekutin a jemné protahování. Po zlepšení je možný návrat k fyzické (sportovní) aktivitě. Jako heat syncope (synkopa z horka) se označuje omdlení po delší zátěži a léčí se podáním tekutin, ochlazením a polohou vleže na zádech. Heat edema (otok z horka) je mírný otok nohou a rukou při úvodním vystavení horku; mizí s aklimatizací. Heat tetany (tetanie z horka) jsou křeče způsobené nadměrným dýcháním, které je způsobené horkem. Léčbou je přesun do chladnějšího prostředí a zpomalení dechové frekvence. Pomáhá i dýchání do igelitového sáčku, kdy se zvýšením CO2 v krvi změní pH; toto by mělo být ale prováděno jen pod dohledem zdravotníka.
Heat exhaustion (vyčerpání z horka) je středně závažné onemocnění, při kterém dochází ke zvýšení jádrové teploty. Projevuje se bolestí hlavy, nevolností, zvracením, závratěmi, pocity na omdlení až omdlením, slabostí. Léčbou je přesun do chladnějšího prostředí, ochlazení těla ventilátorem, odstraněním nadměrného oblečení a umístěním ledu do třísel a podpaží. Důležitý je přísun dostatečného množství tekutin. Pokud nedojde k rychlému zlepšení nebo pacient nemůže nebo netoleruje přísun dostatečného množství tekutin, je nutný transport do zdravotnického zařízení k poskytnutí další péče.
Heat stroke (český překlad ve slovníku je úžeh nebo úpal) je těžké až život ohrožující poškození přehřátím. U sportovců k němu dochází při velkém úsilí a je u nich charakterizován nadměrným pocením, zatímco u starých a nemocných lidí k němu dochází pozvolněji a je charakterizován suchou a horkou kůží. Při tomto těžkém onemocnění dochází k poškození řady orgánů a tkání a může končit i úmrtím. Pacient potřebuje okamžitý transport do nemocnice k zajištění rychlého ochlazení a další podpůrné léčby.
Společným prvkem všech poškození teplem je dehydratace (nadměrná ztráta tekutin). Prevence dehydratace je tedy i prevencí poškození teplem. Žízeň není indikátorem řádné hydratace, protože k ní dochází až při ztrátách 2-3% tekutin. Sportovci by měli být řádně hydratováni již před zahájením sportovní aktivity a během aktivity by měli pít každých 20 minut (150 ml při hmotnosti 40 kg, 250 ml při hmotnosti 60 kg, 300-350 ml při hmotnosti >60 kg). Během sportovních aktivit (včetně tréninků, závodů) by sportovci měli mít volný přístup k chladné vodě. V horkých letních dnech by se tréninky i závody měly konat ráno nebo večer a ne během nejteplejších denních hodin. U sportovců může být výhodné zvážení před a po výkonu k určení potřebného množství tekutin k doplnění. Při ztrátě hmotnosti 1 kg by se mělo doplnit zhruba 1/2 litru tekutin.
Při sportovních aktivitách trvajících méně než 1 hodinu stačí k doplnění tekutin čistá voda, ale děti mohou pít lépe, pokud v těchto případech bude ochucena. Při aktivitách trvající déle než 1 hodinu je potřeba pít tekutiny obsahující i soli a cukry (tzv. “jonťáky”).
