Štítek: spánek

  • Porucha autistického spektra

    Porucha autistického spektra

    Znamená narušení vývoje sociálních a komunikačních schopností dítěte. Přesný výskyt této poruchy se obtížně určuje; v literatuře se uvádí 3-6 případů na 1 000 živě narozených dětí (tedy zhuba 1 ze 150 až 300 dětí); celosvětový výskyt se odhaduje na 7,6 z 1000 osob (1 : 130). V anglické literatuře se tato porucha označuje zkratkou ASD (autism spectrum disorder), česky PAS. Je častější u chlapců a většinou se zachytí ve věku 2-4 let, kdy normálně dochází k rychlému vývoji jazyka a sociálních schopností.

    Znaky poruch autistického spektra

    Zhoršená sociální interakce

    1) nevyhledává utěšení, nesdílí radost, nevytváří blízká přátelství

    2) preferuje izolované činnosti, nemá zájem ani schopnost interakce s vrstevníky (hra, emoce)

    3) vyhýbá se pohledu z očí do očí

    4) nedokáže sdílet pozornost na něco s jiným

    5) sociálně a emočně nevhodné chování

    6) neoceňuje myšlenky a city druhých

    7) nereaguje přiměřeně na sociální podněty

    Porucha řeČi a jazyka:

    1) opožděný vývoj, může být těžký

    2) omezené používání gest a obličejové mimiky

    3) formální pedantský jazyk, monotónní hlas

    4) zhoršené porozumění a příliš doslovná interpretce řeči

    5) opakuje otázky, opakuje instrukce, označuje sebe jako “ty”

    6) může mít i dobré vyjadřovací schopnosti 

    Obliba rituálních a opakujících se chování:

    1) sebe i ostatních, při narušení projevuje silné záchvaty vzteku

    2) neobvyklé stereotypní pohyby (mávání rukama, chůze po špičkách)

    3) konkrétní hra

    4) špatná představivost při hře a obecných aktivitách

    5) zvláštní zájmy a opakované projevy

    6) omezený repertoár chování 

    Přidružené poruchy:

    1) potíže s učením a pozorností (asi 2/3)

    2) křeče (asi 1/4, často chybí až do adolescence)

    3) afektivní poruchy – úzkost, poruchy spánku

    4) mentální poruchy – porucha pozornosti s hyperaktivitou

     V některých případech jsou přítomny je některé rysy a dítě může mít některé autistické rysy, ale ne celé spektrum.

    Aspergerův syndrom označuje děti se sociálními poruchami autistického spektra, ale mírnější formou, s téměř normálním vývojem řeči. I tyto děti mohou mít výrazné potíže v sociální interakci, poruchu řeči a často intenzivní zájmy, které nejsou sdíleny s jinými a často bývají nešikovní. 

    Poruchy autistického spektra se diagnostikují posouzením určitých znaků podle amerického Diagnostického a statistického manuálu (DSM5) nebo Mezinárodní klasifikace nemocí.  Podle DSM5 se už nepoužívají termíny Aspergerův syndrom a autistická porucha, ale pouze porucha autistického spektra.

    Autismus se daignostikuje podle sledování chování a použitím standardizovaných testů. V České republice se k zachycení poruchy používá dotazník, který se dává rodičům k vyplnění u všech 18-měsíčních dětí. V zahraničí se používají např. Autism Diagnostic Interview, Autism Diagnostic Observation Schedule a Diagnostic Interview for Social and Communication Disorders.

    Přesnou příčinu poruch autistického spektra zatím neznáme. Předpokládá se více příčin a minimálně u části nemocných dětí se uplatňují genetické vlivy. Mladší sourozenec dítěte s poruchou autistického spektra má riziko proti běžné populaci zvýšené dvanáctinásobně. Podle velké studie sledující 2 miliony dětí více generací v 5 zemích se vrozené genetické faktory uplatňují na riziku autismu 80%. Studie byla publikována v časopise JAMA Psychiatry a celá je k dispozici zde. Uplatňovat se mohou také vitamíny matky v prvním měsíci těhotenství; je možné, že kyselina listová riziko poruchy autistického spektra snižuje.

    Poruchy autistického spektra ovlivňuje sociálně-komunikační schopnosti a schopnosti učení na celý život. Léčebné možnosti jsou zatím omezené. Úspěšné výsledky má tzv. behaviorální analýza – behaviorálně modifikační přístup, který pomáhá omezit ritualistické chování, pomáhá vývoji jazyka, sociálních schopností a hry a učí tyto schopnosti využívat. Tato léčebná metoda vyžaduje 25-30 hodin individuální terapie týdně a je proto drahá a časově velmi náročná. Pro dítě je potřeba najít vhodné vzdělávací zařízení. Některé školy používají behaviorální analýzu v rámci výuky (pozn.: ze zahraniční literatury, zda se využívá i u nás nevím).

    Užitečné odkazy:

    APLA Jižní Čechy

    autismus-screening.eu

    Centrum Terapie Autismu

    Asociace dětské a dorostové psychiatrie

    AutismPort

    https://www.spectrumnews.org/ (anglicky)

    Leták ombudsmana

    Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

    Dokumenty vlády ČR pro komunikaci s osobami s poruchou autistického spektra jsou zde.

    Poslední aktualizace 30. dubna 2022, Daniel Dražan

  • Problémy se spánkem

    Problémy se spánkem

    Obtížné usínání

    Potíže s usínáním jsou v batolecím věku (1-3 roky) časté. Děti nechtějí jít spát bez přítomnosti rodiče. Ve většině případů se jedná o normální projev separační úzkosti. Problémy s usínáním mohou mít ale i jiné důvody, k nimž patří:

    • příliš dlouhý odpolední spánek
    • narušený cyklus spánku/probouzení (dítě ráno nevstane včas, protože předchozí večer šlo spát příliš pozdě)
    • separační úzkost
    • večer nadměrná stimulace nebo “přetažení”
    • stimulace sourozenci, hlasitými sousedy, televizí v sousední místnosti, …
    • chaotický přístup rodičů: žádný pravidelný čas ke spánku, chybí rutina, náhlé uložení ke spánku z předchozí hry bez zklidnění, …
    • používání ložnice jako trestu
    • strach ze tmy nebo ticha (může pomoci noční světlo nebo přehrávání pohádky)
    • některá chronická onemocnění, zejména způsobující bolest, mohou být sdružena s problémy se spaním

    Většina problémů s usínáním lze vyřešit jednoduchými opatřeními:

    • nastavení spánkové rutiny, pravidelnosti
    • říct dítěti, aby tiše leželo v posteli, dokud neusne
    • jednu hodinu před spaním by dítě nemělo používat žádné displeje (tedy poslední hodina před spaním bez televize, počítače, mobilního telefonu)

    V batolecím věku by děti rozhodně neměly usínat s lahvičkou nebo prsem v ústech. Lahvičku by děti už mít vůbec neměly a pokud jsou ještě kojené, měly by se jim po nakojení a před uložením ke spánku vyčistit zuby. Dítě musí spát vždy ve své  postýlce a pokud je to možné ve vlastním pokoji. Dítě by se mělo naučit usínat samo. Před spaním by s ním měl rodič chvilku být, přečíst pohádku nebo zazpívat písničku, ale ještě před jeho usnutím z místnosti odejít. Pokud dítě pláče, měl by se na něj rodič dojít občas podívat, ale nijak zasahovat. Interval mezi vstupováním do místnosti by se měl prodlužovat (např. poprvé po 5 minutách, pak po 10 minutách, 20 minutách, …).

    Noční buzení

    Noční probouzení je v dětském věku normální. Některé děti ale pláčou, protože nemohou znovu usnout bez přítomnosti rodičů. Tento problém by se měl řešit samostatným večerním usínáním uvedeným výše. Některé děti, které večer usínají dobře, nemohu usnout v noci, protože podminky v místnosti jsou jiné. Například je větší ticho nebo tma. Je vhodné, aby podmínky v místnosti byly stejné při večerním usínání a v noci.

    Vhodné je střídání rodičů u dětí tak, aby si vždy druhý mohl odpočinout.

    Noční můry

    Noční můry jsou špatné sny, které si dítě vybavuje. Noční můry jsou časté a většinou nevyžadují lékařskou péči, pokud nejsou příliš časté nebo neobvykle stejné.

    Noční (spánkové) děsy

    Od nočních můr je potřeba odlišit noční děsy. Ty se objevují asi 1,5 hodiny po usnutí. Rodiče najdou dítě sedící v posteli (postýlce), s očima otevřenýma, probuzené, ale zjevně dezorientované, zmatené a vystrašené. Dítě nereaguje na otázky a uklidňování. Po několika minutách se zklidní, usne a ráno si celou epizodu vůbec nepamatuje. Noční děsy patří k poruchám spánku, které se označují jako parasomnie. Jedná se o poruchu struktury spánku, kdy při rychlém přechodu z první periody hlubokého spánku dochází ke stavu vysoké bdělosti a zmatenosti. Podobnou příčinu má chození ve spaní (“sleepwalking”, “náměsíčnost”) a tyto 2 poruchy se mohou vyskytovat současně.

    Noční děsy také ve většině případů nevyžadují žádnou velkou péči, pouze uklidněné rodičů. Nejdůležitějším opatřením je zajištění místnosti tak, aby si dítě nemohlo ublížit. Např. by nemělo spát na palandě, nemělo by mít volně přístupné schodiště nebo možnost odejít z bytu/domu. Navození správné spánkové rutiny může někdy pomoci. Noční děsy a noční chození většinou časem odezní.